Trocha z historie domu

Úvěrní banka v Kolíně 1870 - 1899

Úvěrní banka v Kolíně byla založena v roce 1870. První schůze zájemců proběhla 15. března a při ní bylo rozhodnuto začít upisovat akcie od 1.do 8. dubna. Banka vznikla v místnostech domu "U Morstadtů" (Karlovo nam. čp. 76 ), ale zanedlouho se přemístila do domu čp. 74 též na Karlově náměstí. Prvním ředitelem byl jmenován František Holub z Chrudimi, účetním Alois Klášterecký. V přípravném výboru pracovali JUDr. Václav Radimský, Antoním Hartman, lékárník a továrník v Kutne Hoře, Jan Szalatnay, továrník ve Velimi, Josef Kašpar, účetní ve spolkovém cukrovaru, Václav Perner, Antonín  Bizták, stavební podnikatelé na železnici, Josef Weisserberger, Josef Formánek a ing. Karel Latzel. Na prvé valné hromadě 14. května byli do správní rady zvoleni: Jan Szalatnay, Josef Weisserberger, Antoním Hartman, JUDr. František Havelec, Josef Formánek, Josef Kašpar, JUDr. Václav Radimský, mlynář z Týnce n. Labem Ferdinand Perner a Josef Červinka. Na prvé schůzi právní rady 31. května byl zvolen JUDr . František Havelec předsedou a Josef Formánek místopředsedou. Vlastní činnost byla zahájena koncem července 1870 a sice s akciovým kapitálem 200 tisíc zlatých. Již příští rok byl kapitál zvýšen na 300 tisíc.

JUDr . František Havelec (1837  -   1879) vykonával funkci předsedy správní rady Úvěrní banky do své předčasné smrti. Havelec absolvoval akademické gymnázium a právnickou fakultu na univerzitě v Praze, 1861 získal doktorát práv. Po soudní praxi v Praze vykonával od roku 1862 advokacii v Kolíně. Roku 1866 převzal řízení advokátní kanceláře po JUDr. Chrudimském a roku 1870 zahájil samostatnou praxi. Havelec se stal význačnou osobností, představoval kolínské staročechy a byl obdařen velkou autoritou. Často veřejně vystupoval, psal politickou publicistiku. V letech 1872 až 1879 byl zemským poslancem pro město Kolín, Kouřim a Poděbrady a v letech 1873 až 1879 zastupoval na říšské radě ve Vídni městskou skupinu kolínskou. V Kolíně pracoval v městské radě od roku 1870 do své předčasné smrti. Zakládal řadu místních průmyslových a finančních ústavů. Např. vedle Úvěrni banky stál roku 1865 u zrodu Občanské záložny. Zapojil se do místních spolků. Roku 1862 se podílel na vzniku kolínského Sokola a byl jeho dlouholetým místostarostou, 1877 spoluzakládal Podporovací spolek gymnaziálních žáků a o dva roky později Literární spolek v Kolíně. Od roku 1873 je zapsán jako člen společnosti Národního muzea v Praze.

Úvěrní banka, sídlící od roku 1881v budově nedaleko od dnešní Obchodní akadenie na Kutnohorském předměstí (čp. 40), se do konce století vyznačovala obezřetným vedením a svými úvěrovými službami pomáhala rozvoji místního obchodu a průmyslu. V roce 1871 se např. podílela na založení Akciové továrny na výrobu umělých hnojiv a lučebnin. Na druhé straně si dokázala udržet přiměřenou zdrženlivost vůči cukrovarům, takže v krizovém roce 1873 měla pouhé dva dva mezi svými dlužníky. Dařilo se jí soustřeďovat značné svěřené finanční prostředky, zejména na počátku se zabývala např. eskontem směnek. Dosahovala stabilní dividendy okolo 10% , do roku 1902 neklesly pod 8%. V osmesátých letech pobírala značné zisky z provizí v obchodu s cukrem. V roce 1880 si zbudovala vlastní skladiště v Kolíně u Hrobské cesty (čp. 157 poblíž nádraží). Skladiště sloužilo potřebám cukerních komitentů a vlasnímu rozsáhlému obchodu s cukrem. Její akciový kapitál se v této době zvyšoval jen postupně a nedosahoval ani 750 tisích zlatých. Vyplácela slušné dividendy a současně rostly její rezervní fondy až na  75%  akciového kapitálu ! Změna přišla na přelomu století. V roce 1896 navýšila banka kapitál na jeden milion zlatých a zřídila svou filiálku v Praze. K dalšímu navýšení došlo o dva roky později na hodnotu dvou milionů a nakonec banka v letech 1899 až 1900 přemístila svou centrálu do Prahy pod novým názvem Pražská úvěrní banka a v Kolíně zůstala pouhá pobočka. Jako místní bankovní ústav banka vyvíjela i dobročinnou činnost, např. při příležitosti svého jubilea založila okresní sirotčinec, jehož správu převzal okres.

Pražská úvěrní banka 1899 - 1929

Pražská úvěrní banka se nyní zapojila do vícero riskantnějších zakladatelských počinů, v Kolíně např. úvěrovala vznik Továrny na vozy, ale také efektivnější rafinerii petroleje. Podařilo se jí rozšiřovat její kapitál na částku 25 milionů korun. Přesto se plně neprosadila, nepřiblížila se vídeňským velkobankám ani Živnobance. Za ní stále více zaostávala a ve výši akciového kapitálu ji předstihla i Česká průmyslová banka. Přesto spolu s předešlými a s Ústřední bankou českých spořitelen tvořila jádro českého bankovnictví v předválečném období. Banka nebudovala početnou síť poboček, měla filiálky pouze v Kolíně, Olomouci, Lvově a Brodech (obě Halič). Více než jiné české banky investovala za hranicemi v Srbsku, Bulharsku a Rumunsku a udržovala také obchodní styky s Paříží. Na průmyslovém podnikání se podílela hlavně prostřednictvím jí založené továrny na výrobu a rafinerii cukru v Srbsku, dále cukrovaru v Gorne Orjachovici v Bulharsku a pivovaru v Jagodině. V Haliči se orientovala na financování obchodu s ropou a dřevem. Do své smrti v roce 1922 ve správní radě banky působil např. syn Václava Radimského JUDr. Ladislav Radimský.

Anglo-Československá a Pražská úvěrní banka 1929 - 1948

Po vzniku Československé republiky Pražská úvěrní banka budovala dále svůj domácí koncern, když k sobě připoutávala průmyslové a obchodní podniky poskytovaním úvěrů a záruk. Na samém konci konjunktury dvacátých let bylo v roce 1929 dohodnuto sloučení Pražské úvěrní banky se silnější Anglo – československou bankou a Českou komerční bankou. Měla tak být dokončena protiváha dominantnímu postavení Živnobanky. Příští rok byla fúze dokončena vznikem nové Anglo – Prago banky se silnou účastí státu a politickým vlivem agrární strany.